klepnouc
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [klɛpnɔʊ̯t͡s]
dělení
[editovat]- klep-nouc
sloveso
[editovat]význam
[editovat]- (archaicky) přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa klepnout
- Komtessa se usmála, panímáma ale klepnouc pana otce přes ruku, pravila: „Mnoho řečí, pantáto.“[1]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola IX, s. 116–129.