klovoucí
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈklɔvɔʊ̯t͡siː]
dělení
[editovat]- klo-vou-cí
přídavné jméno
[editovat]- měkké
- slovesné činné nedokonavé
- nestupňovatelné
význam
[editovat]- (řidčeji, poněkud zastarale) který klove
- ne a nemůže se soustředit, ale přinutí se a přece jen připíše několik dalších balvanovitých, zválcovaných slov a hlava se mu stáčí jinam, zrak se zabodne do neurčita, myšlenky se mění v zlověstné klovoucí havrany.[1]
- I zdravé včely, které nějaký opakovaný úder do úlu — na příklad pták klovoucí na patku nebo stěnu úlu - přiměl k oddělení od chumáče, zkřehnou a hynou, jakmile spadnou na studené dno úlu.[2]
skloňování
[editovat]| číslo | jednotné | množné | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
| nominativ | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí |
| genitiv | klovoucího | klovoucího | klovoucí | klovoucího | klovoucích | klovoucích | klovoucích | klovoucích |
| dativ | klovoucímu | klovoucímu | klovoucí | klovoucímu | klovoucím | klovoucím | klovoucím | klovoucím |
| akuzativ | klovoucího | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí |
| vokativ | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí | klovoucí |
| lokál | klovoucím | klovoucím | klovoucí | klovoucím | klovoucích | klovoucích | klovoucích | klovoucích |
| instrumentál | klovoucím | klovoucím | klovoucí | klovoucím | klovoucími | klovoucími | klovoucími | klovoucími |