Sebrala jsem talíře od polévky, můj snoubenec utíral papírovým ubrouskem tvář strýci Pepinovi, maminka přinášela mísu kouřících knedlíků, ve dveřích se zasmála a řekla tichounce:... A nezvítězili byste... A strýc Pepin vyletěl ze židle, a zařval... A zvítězili bysme! A slavně![1]
Ale česká stopa je ve Valle di Ledro zřetelná také jinak. I bezmála po sto letech je tam totiž na místní gastronomii patrný vliv českých knedlíků a škubánků.
