Ty pšouky byly z toho, jak nás Magor na Housce krmil bosáky. [T]ak se na Vysočině říká knedlíkům se zelím, což mohu jako Magorův krajan potvrdit.[1]
„Já nechci,“ otráveně zafuněl Tomáš, když mu otec ke knedlíkům přihodil i kus masa. „Co nechci!? Jen se najez! Dělal jsem to jídlo tři hodiny. Pro koho myslíš, že to vařím?!“[2]
