kniho
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [kɲɪɦɔ]
dělení
[editovat]- kni-ho
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
význam
[editovat]- vokativ singuláru substantiva kniha
- Nikdy jsem ti nerozuměl, kniho svatá! Ale teď, když na svém lůžku trudně sedím, v oku slzu, v srdci bol, a vzhůru hledím — ach teď vím, со mluvíš, kniho hvězdozlatá![1]
poznámky
[editovat]- ↑ Václav Bolemír Nebeský: Velká kniha