kołacz

polština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔwat͡ʃ]
•  kołacz^{? • info}

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	kołacz	kołacze
genitiv	kołacza	kołaczy
dativ	kołaczowi	kołaczom
akuzativ	kołacz	kołacze
instrumentál	kołaczem	kołaczami
lokál	kołaczu	kołaczach
vokativ	kołaczu	kołacze

význam

1. koláč

přísloví, rčení a pořekadla

• bez pracy nie ma kołaczy