koherentní
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [kɔɦɛrɛntɲiː]
dělení
[editovat]- ko-he-rent-ní
etymologie
[editovat]Přídavné jméno od slova koherence přejatého z latinského cohaerentia odvozeného z cohaerēre („souviset, držet se, přilnout“), což je složenina z co-, předpony vzniklé z předložky cum, popř. com („společně, s“), a z haerēre („viset, držet se, vězet“).[1][2][3][4]
přídavné jméno
[editovat]- měkké
skloňování
[editovat]| číslo | jednotné | množné | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
| nominativ | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní |
| genitiv | koherentního | koherentního | koherentní | koherentního | koherentních | koherentních | koherentních | koherentních |
| dativ | koherentnímu | koherentnímu | koherentní | koherentnímu | koherentním | koherentním | koherentním | koherentním |
| akuzativ | koherentního | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní |
| vokativ | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní | koherentní |
| lokál | koherentním | koherentním | koherentní | koherentním | koherentních | koherentních | koherentních | koherentních |
| instrumentál | koherentním | koherentním | koherentní | koherentním | koherentními | koherentními | koherentními | koherentními |
stupňování
[editovat]| stupeň | tvar |
|---|---|
| pozitiv | koherentní |
| komparativ | koherentnější |
| superlativ | nejkoherentnější |
význam
[editovat]překlady
[editovat]- angličtina: coherent, consistent
- francouzština: cohérent
- němčina: kohärent
- polština: koherentny
- ruština: когерентный
- slovenština: koherentný
synonyma
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „koherence“, s. 246.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „ko-“, s. 245.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „koherence“, s. 283.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „ko-2“, s. 281.