koherentní

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔɦɛrɛntɲiː]

dělení

• ko-he-rent-ní

etymologie

Přídavné jméno od slova koherence přejatého z latinského cohaerentia odvozeného z cohaerēre („souviset, držet se, přilnout“), což je složenina z co-, předpony vzniklé z předložky cum, popř. com („společně, s“), a z haerēre („viset, držet se, vězet“).

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní
genitiv	koherentního	koherentního	koherentní	koherentního	koherentních	koherentních	koherentních	koherentních
dativ	koherentnímu	koherentnímu	koherentní	koherentnímu	koherentním	koherentním	koherentním	koherentním
akuzativ	koherentního	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní
vokativ	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní	koherentní
lokál	koherentním	koherentním	koherentní	koherentním	koherentních	koherentních	koherentních	koherentních
instrumentál	koherentním	koherentním	koherentní	koherentním	koherentními	koherentními	koherentními	koherentními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	koherentní
komparativ	koherentnější
superlativ	nejkoherentnější

význam

1. (knižně) ucelený, soudržný, v souladu s něčím
   • Vládnoucí strana nedělá koherentní politiku.

překlady

1. • angličtina: coherent, consistent
   • francouzština: cohérent
   • němčina: kohärent
   • polština: koherentny
   • ruština: когерентный
   • slovenština: koherentný

synonyma

1. ucelený, soudržný, souvislý, spojitý, konzistentní, homogenní