koitus
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈkoɪtus]
dělení
[editovat]- koi-tus
etymologie
[editovat]Z latinského coeo, coitum „jít spolu“, složeného z předpony co- „s, spolu“ a kořene eo, iturus — „jdu“. [1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | koitus | koity |
| genitiv | koitu | koitů |
| dativ | koitu | koitům |
| akuzativ | koitus | koity |
| vokativ | koite | koity |
| lokál | koitu | koitech |
| instrumentál | koitem | koity |
význam
[editovat]překlady
[editovat]synonyma
[editovat]- soulož, kohabitace, (odborně) imise
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Maxdorf, s.r.o.. Velký lékařský slovník. Maxdorf, s.r.o., [cit. 2020-10-07]. Heslo koitus. Dostupné online.
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2020-04-24]. Heslo koitus.
- Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2020-09-08]. Heslo koitus.
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2020-09-08]. Heslo koitus.