koitus
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈkoɪtus]
dělení[editovat]
- koi-tus
etymologie[editovat]
Z latinského coeo, coitum „jít spolu“, složeného z předpony co- „s, spolu“ a kořene eo, iturus — „jdu“. [1]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský neživotný
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | koitus | koity |
| genitiv | koitu | koitů |
| dativ | koitu | koitům |
| akuzativ | koitus | koity |
| vokativ | koite | koity |
| lokál | koitu | koitech |
| instrumentál | koitem | koity |
význam[editovat]
překlady[editovat]
synonyma[editovat]
- soulož, kohabitace, (odborně) imise
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ Maxdorf, s.r.o.. Velký lékařský slovník. Maxdorf, s.r.o., [cit. 2020-10-07]. Heslo koitus. Dostupné online.
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2020-04-24]. Heslo koitus.
- Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960-1971, [cit. 2020-09-08]. Heslo koitus.
- Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2020-09-08]. Heslo koitus.