konsenzus

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔnsɛnzʊs]

dělení

• kon-sen-zus

etymologie

Odvozeno z latinského consensus, příčestí minulého slovesa consentire „cítit společně“, složeniny předpony com- „společně“ a slovesa sentire — „vnímat, cítit“, jež vyšlo z protoindoevropského kořene *sent- „jít“, pravděpodobně přenesením významu ve smyslu „najít svou cestu“ resp. „v duchu ujít“.

varianty

• konsensus
• konsenz

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	konsenzus	konsenzy
genitiv	konsenzu	konsenzů
dativ	konsenzu	konsenzům
akuzativ	konsenzus	konsenzy
vokativ	konsenze	konsenzy
lokál	konsenzu	konsenzech
instrumentál	konsenzem	konsenzy

význam

1. obecná shoda či dohoda mezi členy skupiny nebo komunity, kde má každý určitou volnost v rozhodování a navazující činnosti

překlady

1. shoda

   • angličtina: consensus
   • francouzština: consensus m
   • italština: consenso m
   • němčina: Konsens m

související

• konsenzuální

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2017-02-23]. Heslo konsenzus.

externí odkazy

• Encyklopedický článek Konsenzus ve Wikipedii