korpskomando

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [kɔrpskɔmandɔ]

etymologie[editovat]

Z německého Korpskommando téhož významu.

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ korpskomando korpskomanda
genitiv korpskomanda korpskomand
dativ korpskomandu korpskomandům
akuzativ korpskomando korpskomanda
vokativ korpskomando korpskomanda
lokál korpskomandu korpskomandech
instrumentál korpskomandem korpskomandy

význam[editovat]

  1. (zastarale, vojenský slang) velitelství armádního sboru
    • Polní kurát, který zaslechl poslední slova, pobručuje si nějaký motiv z operety, kterou by nikdo nepoznal, vztyčil se k divákům: „Kdo je z vás mrtvej, ať se přihlásí u korpskomanda během tří dnů, aby mohla být jeho mrtvola vykropena.“[1]
    • Telefon se rozdrnčel, štábní profous musel letět s hlášením na korpskomando a na policii, zalarmováni detektivové, policie a vojenské stráže, telegramy na četnické stanice a vrchní štábní profous telegrafoval podrobnou zprávu o Špírkovi a o všech opatřeních ministerstvu války.[2]
    • V Litoměřicích byla, hoši, zlá vojna. Korpskomando, stavení jak zámek, v oknech a na ulici všude na tě brejlí plechovejch límců, velká teda šramota a všechno německý.[3]

poznámky[editovat]

  1. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  2. JUNKOVÁ, Veronika. Vězeňská zkušenost (1914-1918): Vězeňská korespondence Cyrila Duška. Praha, 2017. 154 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Vedoucí práce Magdaléna Pokorná. s. 170. Dostupné online.
  3. JOHN, Jaromír. Večery na slamníku. [s.l.] : Nadační fond Česká knižnice, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i., a vydavatelství Host, 2017. ISBN 978-80-7577-204-6. S. 167.