korunkou
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [kɔrʊŋkɔʊ̯]
dělení
[editovat]- ko-run-kou
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
význam
[editovat]- instrumentál singuláru substantiva korunka
- Kol tymián na hrobech voněl s matou, plál v trávě pryskyřník korunkou zlatou.[1]
poznámky
[editovat]- ↑ Jaroslav Vrchlický, Hořká jádra, 1889, str. 111