koryfej

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkɔrɪfɛj]

dělení

• ko-ry-fej

etymologie

Přes moderní západoevropské jazyky ze starořeckého κορυφαῖος (koryfaios) — vrcholný, vrcholový, hlavní, které je adjektivem ke κορυφή (koryfé) (vrchol, hlava).

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	koryfej	koryfejové
genitiv	koryfeje	koryfejů
dativ	koryfeji / koryfejovi	koryfejům
akuzativ	koryfeje	koryfeje
vokativ	koryfeji	koryfejové
lokál	koryfeji / koryfejovi	koryfejích
instrumentál	koryfejem	koryfeji

význam

1. přední či vynikající osobnost, například v oboru vědy, malířství apod.
   • Chirurg se podíval tázavě na koryfeje vnitřního lékařství. (Karel Čapek)
2. (knižně, hanlivě) přední činitel, pohlavár, příslušník věrchušky
   • Postupně byli nuceni k odchodu neschopní straničtí koryfejové a nepoctiví státní úředníci. Darebáci se začali třást o své posty a koryta.

překlady

1. vynikající osobnost, předák

   • angličtina: coryphaeus
   • francouzština: coryphée m
   • italština: corifeo m
   • němčina: Koryphäe m
   • ruština: корифей m
   • řečtina: πρωταγωνιστής m, κορυφαίος m
2. —

synonyma

1. vedoucí sboru, předák, vynikající představitel, výtečník, přední osobnost

související

• koryfejský

poznámky

• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2014-02-11]. Heslo koryfej.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-02-11]. Heslo koryfej.
• MEJSTŘÍK, Vladimír, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha : Academia, 2005. 647 s. ISBN 978-80-200-1347-7. Heslo „koryfej“, s. 145.
• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-02-11]. Heslo koryfej.