krajíc

čeština

výslovnost

• IPA: [krajiːt͡s]

dělení

• kra-jíc

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	krajíc	krajíce
genitiv	krajíce	krajíců
dativ	krajíci	krajícům
akuzativ	krajíc	krajíce
vokativ	krajíci	krajíce
lokál	krajíci	krajících
instrumentál	krajícem	krajíci

význam

1. plátek chleba, odkrojený nožem
   • Posnídal krajíc chleba hustě namazaný máslem a medem.
   • Musím si dát rychle krajíc, aby mi nebylo nanic.

překlady

1. plátek chleba

   • angličtina: slice
   • francouzština: tranche ž, tartine ž
   • hornolužická srbština: skiba ž, pomazka ž
   • italština: fetta ž
   • němčina: Scheibe ž, Schnitte ž
   • polština: kromka ž
   • ruština: ломоть ž
   • řečtina: φέτα ž
   • slovenština: krajec m
   • španělština: rebanada ž
   • žemaitština: abraks

synonyma

1. (knižně) skýva

fráze a idiomy

• ukrojit si příliš veliký krajíc

přísloví, rčení a pořekadla

• odříkaného chleba vždy největší krajíc

související

• krajíček
• krájet
• dvojkrajíc