kročej
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈkrɔ.t͡ʃɛj]
dělení
[editovat]- kro-čej
etymologie
[editovat]Ze staročeského kročěj téhož významu, to z kročiti[1] a to z krok. Ve slovanských jazycích častěji znamená krok nebo varianta nějakou část nohy nebo nohu než krok a snad kvůli expresivitě jsou výsledné tvary ovlivněny hned třemi praslovanskými základy *korkъ, *korakъ a (do češtiny se promítající) *krokъ. Příbuzné je snad i albánské krahë (ruka). Vývod všech je nejspíš z indoevropského *(s)ker- (kroutit, ohýbat) a původní význam by tak byl ohebná část těla. Ten se ve slovanských jazycích posunul na noha a z něj potom v některých případech (jako je čeština) na krok.[2]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | kročej | kročeje |
| genitiv | kročeje | kročejů |
| dativ | kročeji | kročejům |
| akuzativ | kročej | kročeje |
| vokativ | kročeji | kročeje |
| lokál | kročeji | kročejích |
| instrumentál | kročejem | kročeji |
význam
[editovat]- (knižně) šlápnutí, krok
- (...) k rychlým achajským lodím se kvapným kročejem blížil (...)[3]
- (zastarale) stará česká jednotka délky (asi 59 cm)
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kročej“, s. 325.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „krok“, s. 325.
- ↑ HOMÉROS. Ílias. Překlad Otmar Vaňorný. 12. vyd. Praha : Rezek, 2007. Zpěv II., verš 17. ISBN 80-86027-25-2. S. 51.