kufřík

čeština

výslovnost

• IPA: [kʊfr̝̊iːk]

dělení

• ku-f-řík

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	kufřík	kufříky
genitiv	kufříku	kufříků
dativ	kufříku	kufříkům
akuzativ	kufřík	kufříky
vokativ	kufříku	kufříky
lokál	kufříku	kufřících
instrumentál	kufříkem	kufříky

význam

1. (zdrobněle) kufr
   • Dvě hodiny vás dožírá váš protějšek ve vlaku tím, že vás neuzná za hodna pohledu; najednou vstane a podá vám váš kufřík, na který jaksi nemůžete dosáhnout.

překlady

1. kufr

   • angličtina: briefcase, case

související

• kufříkový