lajka

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání


čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • laj-ka

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ lajka lajky
genitiv lajky lajek
dativ lajce lajkám
akuzativ lajku lajky
vokativ lajko lajky
lokál lajce lajkách
instrumentál lajkou lajkami

význam[editovat]

  1. „štěkavý pes“[1] jakéhokoliv druhu, plemene, původu atd.; do této kategorie patří řada psíků (nespecifikovaného původu, rasy, patrně pocházejících převážně z odchytů toulavých jedinců, hlavně malého vzrůstu a nízké hmotnosti) využívaných při nástupu kosmonautiky v SSSR v padesátých letech dvacátého století. Na palubě Sputniku 2, vypuštěného 3. 11. 1957, byl psík – lajka jménem Limončik – česky Citrónek[2][3]. Takto informovala zpravodajská média (tisk, rozhlas, televize) v prvních dnech po startu Sputniku.To lze dohledat v archivech dobového tisku, v záznamech vědeckých týmů připravujících starty do kosmu (tehdy patřily k utajovaným skutečnostem, dnes jsou již archivy v Rusku pro studium historie dostupnější). Po nějaké době se informace o zvířecí posádce změnila – na fenku jménem Lajka a takto je to známé po celém světě. Přestože v týmu psích kosmonautů převažovaly počtem fenky (patrně se s nimi lépe pracovalo – klidnější povahové vlastnosti, subtilnější tělesná konstituce), je kromě prvního Limončika známo také další jméno psíka Otvažnoj (česky Odvážný).
  2. plemeno – respektive skupina psích plemen. Rusové tímto názvem označují celou škálu psů hlavně ze Sibiře a severu evropského Ruska. Z nich jsou podle standardu z roku 1959 čistokrevná čtyři plemena – východosibiřská, západosibiřská, karelofinská a ruskoevropská (respektive evropskoruská) lajka[1]. Jedná se zpravidla o mohutné a silné psy, užívané k lovu velké zvěře (vysoké a medvědů).

poznámky[editovat]

  1. 1,0 1,1 Desmond Morris: Psi (Encyklopedie více než 1000 psích plemen). BB/art s.r.o. ve spolupráci s nakladatelstvím Jiří Buchal BB/art v roce 2004. Str. 305 až 307.
  2. Michal Polák: Vzhůru do vesmíru (Historie cesty člověka na oběžnou dráhu). Computer Press a.s., Brno 2011. Str. 86.
  3. Ivo Vaculín, Antonín Pospíšil: Vyberte si pejska. Edice Oko, svazek 32. Albatros, Praha 1986. Str. 354.