Po vyprávění o lišce se dědeček s vnukem vždycky odebrali ven a za kadibudkou společně zhlédli umělecké dílo, které nebylo odstřeleno a proměněno v kožešinu, ale vesele si tam špacírovalo.[1]
Psi očichali liščí moč a jeden dokonce strčil čumák do listí, kde se liška skrývala u Carlových nohou, jeho pachovou stopu však nezachytil. Pánbůh zaplať lišce za to močení, pomyslel si Carl, když se psi srotili okolo svých pánů nad zraněným mladíkem, který se o několik metrů dál svíjel v křečích..[2]
