lučba

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [lʊd͡ʒba]

dělení[editovat]

  • luč-ba

etymologie[editovat]

Odvozeno od slovesa loučit – zastarale spojovat, slučovat.[1][2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ lučba lučby
genitiv lučby lučeb
dativ lučbě lučbám
akuzativ lučbu lučby
vokativ lučbo lučby
lokál lučbě lučbách
instrumentál lučbou lučbami

význam[editovat]

  1. (zastarale) chemie
    • anyť prý rostliny zrovna tolik kyslíku vydychují, co ho zvířata ztráví. Domněnka tato, v každé učební knize o lučbě vykládaná, má však tu vadu do sebe, že jest velmi libovolná, poněvadž nikde dokázáno nebylo, že rostlinstvo skutečně všechen ztrávený kyslík nahražuje[3]
    • Borodin Alexander, ruský státní rada, professor lučby na med-chirurgické akademii v Petrohradě a skladatel hud.[4]
    • při bádání a zkoumání, jež často způsobily ve vědách veliký obrat. To platí zvláště o lučbě a fysice, neboť vidíme zde přístroje, kterých upotřebili Lavoisier, Gay-Lussac, Dumas a Regnault.[5]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. AMERLING, Karel. Lučební základové hospodářství a řemeslnictví. Praha : Arcibiskupská knihtiskárna, 1851. Dostupné online. Kapitola O lučbě čili chemii vůbec, s. 1.
  2. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2012-04-05]. Heslo loučiti se.
  3. Jules Verne: Cesta kolem měsíce/Kapitola pátá, v překladu P.R., rok vydání 1870
  4. Ottův slovník naučný/Borodin
  5. František Fektor: Millionová města evropská/Paříž