majora
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [majɔra]
dělení
[editovat]- ma-jo-ra
podstatné jméno
[editovat]význam
[editovat]- genitiv singuláru podstatného jména major
- akuzativ singuláru podstatného jména major
- Švejk rázně vykročil, postavil se před majora, hodil mu čest a hlásil, že on umí německy.[1]
latina
[editovat]přídavné jméno
[editovat]význam
[editovat]- nominativ plurálu středního rodu přídavného jména major
- labia majora et minora pudendi – velké a malé stydké pysky
- akuzativ plurálu středního rodu přídavného jména major
- vokativ plurálu středního rodu přídavného jména major
poznámky
[editovat]- ↑ Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války