merdać

polština

výslovnost

• IPA: [ˈmɛr.dat͡ɕ]

etymologie

Z předpokládaného praslovanského *mъrdati. Srovnej např. české, dnes vulgární mrdat.

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní
• k dokonavému merdnąć nebo zamerdać

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	merdam	merdamy
2.	merdasz	merdacie
3.	merda	merdają

Minulý čas
Osoba	Singulár			Plurál
	mužský	ženský	střední	mužský osobní	ženský	střední
1.	merdałem	merdałam	merdałom	merdaliśmy	merdałyśmy
2.	merdałeś	merdałaś	merdałoś	merdaliście	merdałyście
3.	merdał	merdała	merdało	merdali	merdały

význam

1. (o zvířeti) vrtět (ohonem)
   • Pies merdal ogonem. – Pes vrtěl ohonem.

synonyma

1. machać, kręcić ogonem, mylić, myrdać

související

• merdanie
• merdnięcie
• zamerdanie
• merdnąć