mluvíte

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈmlʊviːtɛ]

sloveso

[editovat]
  • nedokonavé
  • intranzitivní

význam

[editovat]
  1. druhá osoba čísla množného času přítomného rodu činného slovesa mluvit
    • “Těžko. Je těžko čekat. Ať přijde cokoliv, je to vysvobození. Čekat je těžko.” “Proč o tom mluvíte?” “Protože je těžko čekat. I vy jste četl tváře napsané v prachu[1]
    • Šalom Asch, básník žargonu, Haličan původem, hovorný a srdečný žid, a jeho dvojník, Jihoslovan Dučič; aby si člověk ty dva nepletl, říkalo se na kongrese: „Když si myslíte, že mluvíte s Aschem, tak je to Dučič; když si myslíte, že mluvíte s Dučičem, tak je to Šalom Asch, — jen podle toho je rozeznáte.“[2]

poznámky

[editovat]