mluvkaření
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [mlʊfkar̝ɛɲiː]
dělení
[editovat]- mluv-ka-ře-ní
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | mluvkaření | mluvkaření |
| genitiv | mluvkaření | mluvkaření |
| dativ | mluvkaření | mluvkařením |
| akuzativ | mluvkaření | mluvkaření |
| vokativ | mluvkaření | mluvkaření |
| lokál | mluvkaření | mluvkařeních |
| instrumentál | mluvkařením | mluvkařeními |
význam
[editovat]- (expresivně) plané mluvení[1]
- Jestliže Vilém po uzavření míru s Trockým slavnostně prohlašuje, že se teď baltičtí Němci mohou veřejně zvát Němci, je to jen důkaz, že ani válka ho nevyléčila z jeho mluvkaření.[2]
synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2018-03-17]. Heslo mluvkaření.
- ↑ MASARYK, Tomáš Garrigue. Nová Evropa : stanovisko slovanské. II. vyd. Praha : Gustav Dubský, [1921]. Kapitola 17. Reorganisace Východní Evropy a Rusko.