mokantní
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈmɔkantɲiː]
dělení
[editovat]- mo-kant-ní
etymologie
[editovat]Z francouzského moquant, které je příčestím slovesa (se) moquer (de quelqu'un) — posmívat se někomu. Srovnej např. anglické mock.
přídavné jméno
[editovat]- měkké
skloňování
[editovat]| číslo | jednotné | množné | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
| nominativ | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní |
| genitiv | mokantního | mokantního | mokantní | mokantního | mokantních | mokantních | mokantních | mokantních |
| dativ | mokantnímu | mokantnímu | mokantní | mokantnímu | mokantním | mokantním | mokantním | mokantním |
| akuzativ | mokantního | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní |
| vokativ | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní | mokantní |
| lokál | mokantním | mokantním | mokantní | mokantním | mokantních | mokantních | mokantních | mokantních |
| instrumentál | mokantním | mokantním | mokantní | mokantním | mokantními | mokantními | mokantními | mokantními |
význam
[editovat]- (knižně, zastarale) výsměšný