mokantní

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈmɔkantɲiː]

dělení

• mo-kant-ní

etymologie

Z francouzského moquant, které je příčestím slovesa (se) moquer (de quelqu'un) — posmívat se někomu. Srovnej např. anglické mock.

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní
genitiv	mokantního	mokantního	mokantní	mokantního	mokantních	mokantních	mokantních	mokantních
dativ	mokantnímu	mokantnímu	mokantní	mokantnímu	mokantním	mokantním	mokantním	mokantním
akuzativ	mokantního	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní
vokativ	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní	mokantní
lokál	mokantním	mokantním	mokantní	mokantním	mokantních	mokantních	mokantních	mokantních
instrumentál	mokantním	mokantním	mokantní	mokantním	mokantními	mokantními	mokantními	mokantními

význam

1. (knižně, zastarale) výsměšný

související

• mokantně