mudřec

čeština

výslovnost

• IPA: [mʊdr̝ɛt͡s]

dělení

• mu-d-řec

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mudřec	mudrci / mudrcové
genitiv	mudrce	mudrců
dativ	mudrci / mudrcovi	mudrcům
akuzativ	mudrce	mudrce
vokativ	mudrče	mudrci / mudrcové
lokál	mudrci / mudrcovi	mudrcích
instrumentál	mudrcem	mudrci

význam

1. (zastarale) mudrc
   • Mudřec požádal hosty, aby usedli, a vyzval pana Broučka, aby přivoněl ke kytici před ním stojící.
   • Také tenhle Šaul Vál byl veliký mudřec.