mundúr

čeština

výslovnost

• IPA: [mʊnduːr]

dělení

• mun-dúr

etymologie

Francouzské (resp. románské) monter (vystoupit, monter un cavalier — opatřit jezdci výzbroj) se na začátku 17. století dostalo ve zúženém významu do vojenské němčiny jako montieren („opatřit všechno ostatní pro vojáka nutné mimo zbraň.“) Vojenské výzbroji se pak ve vojenské (slangové) němčině říkalo Mundirung a později (na konci 17. století) Mondour (Mundur). První známé užití v češtině je z Harantových Pamětí z roku 1631 („Steinau regiment 500 koní silen, dobře vymundírovaný, ale v ten čas sotva 300 koní byl.“)

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mundúr	mundúry
genitiv	mundúru	mundúrů
dativ	mundúru	mundúrům
akuzativ	mundúr	mundúry
vokativ	mundúre	mundúry
lokál	mundúru	mundúrech
instrumentál	mundúrem	mundúry

význam

1. (zastarale) uniforma, stejnokroj
   • V Sarajevě taky byla nějaká přehlídka. Jednou se pamatuji, že mně scházelo při takové přehlídce dvacet knoflíků u mundúru a že mě zavřeli za to na čtrnáct dní do ajnclíku a dva dni jsem ležel jako lazar, svázanej do kozelce. Ale disciplína na vojně musí být, jinak by si nikdo nedělal z ničeho nic.
2. (expresivně) oblek, šaty

související

• mundura
• mundúrový
• mundýrovat
• mundýrunk
• vymundírovaný

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2017-07-28]. Heslo mundúr.