nemohu

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈnɛmɔɦʊ]

sloveso

• nedokonavé
• modální

význam

1. první osoba čísla jednotného času přítomného záporného způsobu oznamovacího slovesa moct
   • Míníte-li tím, že raději sedím doma, škrabu povídačky nebo „obírám lístky pelargónií“, místo abych v kavárně rozjímal o věšení měšťáků, nemohu se tomu bránit; ale chcete-li tím na mne naložit, že se sdílím o názory pravice, tu, lidičky, žádáte ode mne příliš mnoho, a nemohu vám vyhovět.
   • Však stalo se, od let co nestalo - já věru teď nahlas si zpíval! Vždyť ale snad sám za to nemohu, proč tedy ta vzápětí tíseň?
   • Když nemohu svůj osud řídit sám, nač marně pachtím se a přemítám?

překlady

1. 1.sg. ind. préz. od "nemoci"

   • latina: nequeo

synonyma

1. nemůžu