první osoba čísla jednotného času přítomného záporného způsobu oznamovacího slovesa moct
Míníte-li tím, že raději sedím doma, škrabu povídačky nebo „obírám lístky pelargónií“, místo abych v kavárně rozjímal o věšení měšťáků, nemohu se tomu bránit; ale chcete-li tím na mne naložit, že se sdílím o názory pravice, tu, lidičky, žádáte ode mne příliš mnoho, a nemohu vám vyhovět.[1]
Však stalo se, od let co nestalo - já věru teď nahlas si zpíval! Vždyť ale snad sám za to nemohu, proč tedy ta vzápětí tíseň?[2]
Když nemohu svůj osud řídit sám, nač marně pachtím se a přemítám?[3]
