nepodléhajíce
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈnɛpɔdlɛːɦajiːt͡sɛ]
dělení
[editovat]- ne-pod-lé-ha-jí-ce
sloveso
[editovat]význam
[editovat]- záporný přechodník přítomný množného čísla všech rodů slovesa podléhat
- Ba věru, až jen dvé knížat panovalo v Čechách, jeden druhému nepodléhajíce, a třetí nadto v Moravě (…)[1]
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Nové klesání Čech skrze půtky Přemyslovců, s. 325–343.