nářečí

čeština

výslovnost

• IPA: [naːr̝ɛt͡ʃiː]

dělení

• ná-ře-čí

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	nářečí	nářečí
genitiv	nářečí	nářečí
dativ	nářečí	nářečím
akuzativ	nářečí	nářečí
vokativ	nářečí	nářečí
lokál	nářečí	nářečích
instrumentál	nářečím	nářečími

význam

1. mluvená varieta (forma) jazyka v určité oblasti
   • V Ostravě se hovoří jiným nářečím než v Brně.

překlady

1. mluvená forma jazyka v určité oblasti

   • angličtina: dialect
   • finština: murre
   • francouzština: dialecte m, patois m
   • maďarština: nyelvjárás, dialektus
   • němčina: Dialekt m, Mundart ž
   • polština: dialekt m, narzecze s
   • ruština: диалект m
   • slovenština: nárečie s
   • švédština: dialekt c
   • turečtina: lehçe

synonyma

1. dialekt

související

• nářeční

externí odkazy

• Článek Nářečí ve Wikipedii