obcovat

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ɔpt͡sɔvat]

varianty

[editovat]

sloveso

[editovat]
  • nedokonavé

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas obcuji obcuješ obcuje obcujeme obcujete obcují
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
obcuj obcujme obcujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné obcoval obcovala obcovalo obcovali obcovaly obcovala
trpné obcován obcována obcováno obcováni obcovány obcována
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný obcuje obcujíc obcujíce

význam

[editovat]
  1. (zastarale) (obcovat s kým) stýkat se, jednat
    • U nás si mladý chlapec musí osvojit aspoň dočasně spoustu znalostí, ať ho to zajímá, nebo ne; ale jednat, obcovat s lidmi, reagovat na skutečné vlivy života, tomu se nenaučí.[1]
    • Divím se, že s tím hrdým člověkem vydržel jsi obcovat celý den.[2]
  2. (obcovat s kým) souložit
    • Ne jednou dopřála urozená paní hraběnce objetí manželova, nýbrž často, jednajíc tak opatrně, že nikdo ničeho nespozoroval, a hrabě stále se domníval, že obcoval nikoliv se svojí manželkou, nýbrž s tou, kterou miloval.[3]
  3. (archaicky) (obcovat čemu) být při něčem přítomen, účastnit se něčeho

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. ČAPEK, Karel. Hovory s T. G. Masarykem.
  2. HRDINA, Josef Leopold. Hradčanské povídky. Povídka Pan Dominus.
  3. BOCCACCIO, Giovanni. Dekameron. Překlad Jan J. Benešovský-Veselý.