obcovat

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔpt͡sɔvat]

varianty

• (zastarale) obcovati

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	obcuji	obcuješ	obcuje	obcujeme	obcujete	obcují

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	obcuj	obcujme	obcujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	obcoval	obcovala	obcovalo	obcovali	obcovaly	obcovala
trpné	obcován	obcována	obcováno	obcováni	obcovány	obcována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	obcuje	obcujíc	obcujíce

význam

1. (zastarale) (obcovat s kým) stýkat se, jednat
   • U nás si mladý chlapec musí osvojit aspoň dočasně spoustu znalostí, ať ho to zajímá, nebo ne; ale jednat, obcovat s lidmi, reagovat na skutečné vlivy života, tomu se nenaučí.
   • Divím se, že s tím hrdým člověkem vydržel jsi obcovat celý den.
2. (obcovat s kým) souložit
   • Ne jednou dopřála urozená paní hraběnce objetí manželova, nýbrž často, jednajíc tak opatrně, že nikdo ničeho nespozoroval, a hrabě stále se domníval, že obcoval nikoliv se svojí manželkou, nýbrž s tou, kterou miloval.
3. (archaicky) (obcovat čemu) být při něčem přítomen, účastnit se něčeho

související

• obcování
• obcovávat
• obcovavše
• obec