obligace

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔbl̩ɪgat͡sɛ]

dělení

• ob-li-ga-ce

etymologie

Z latinského obligatio (svázání, spoutání). V Římě až do vydání Poeteliova zákona (lex Poetelia) roku 326 př. Kr. dlužník ručil svou osobou, v případě nesplnění pohledávky propadl do moci věřitele a ten jej spoutaného (ligare - obligare) mohl prodat do otroctví, zavřít do vězení nebo i zabít.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	obligace	obligace
genitiv	obligace	obligací
dativ	obligaci	obligacím
akuzativ	obligaci	obligace
vokativ	obligace	obligace
lokál	obligaci	obligacích
instrumentál	obligací	obligacemi

význam

1. (v právu) závazek
2. (ve finančnictví) dluhopis
3. (ve finančnictví) dlužní úpis

překlady

1. závazek

   • němčina: Obligation ž
2. dluhopis

   • angličtina: bond
   • němčina: Schuldverschreibung ž
3. —

synonyma

1. závazek
2. —
3. —

související

• obligační

slovní spojení

• naturální obligace

externí odkazy

• Rozcestník Obligace ve Wikipedii