odpoledníček

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔtpɔlɛdɲiːt͡ʃɛk]

dělení

• od-po-led-ní-ček

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	odpoledníček	odpoledníčky
genitiv	odpoledníčku	odpoledníčků
dativ	odpoledníčku	odpoledníčkům
akuzativ	odpoledníček	odpoledníčky
vokativ	odpoledníčku	odpoledníčky
lokál	odpoledníčku	odpoledníčcích / odpoledníčkách
instrumentál	odpoledníčkem	odpoledníčky

význam

1. (zdrobněle, dříve) odpolední vydání novin
   • Nedávno u Kalicha nevyvedl jeden host nic jinýho, než že sám sobě rozbil sklenicí hlavu. Vyhodil ji do vejšky a postavil se pod.ni. Odvezli ho, a ráno už jsme to četli. Nebo v Bendlovce jsem dal jednou jednomu funebrákovi facku a on mně ji vrátil. Abychom se smířili, museli nás oba zatknout, a hned to bylo v odpoledníčku.
   • „A v místních politických kruzích nemáte nikoho známého?“ „To mám, vašnosti, kupuji si odpoledníčka Národní politiky, čubičky.“