okřiknout

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔkr̝̊ɪknɔʊ̯t]

dělení

• okřik-nout

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	okřiknu	okřikneš	okřikne	okřikneme	okřiknete	okřiknou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	okřikni	okřikněme	okřikněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	okřikl / okřiknul	okřikla / okřiknula	okřiklo / okřiknulo	okřiklu / okřiknuli	okřikly / okřiknuly	okřikla / okřiknula
trpné	okřiknut	okřiknuta	okřiknuto	okřiknuti	okřiknuty	okřiknuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	okřiknuv	okřiknuvši	okřiknuvše

význam

1. křikem napomenout
   • Když Vorša na den Lucie začala mluvit o bílé ženě, babička ji hned okřikla, dokládajíc, že Lucie jen noci upije.

související

• okřiknutí