oktrojovat

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔktrɔjɔvat]

dělení[editovat]

  • ok-t-ro-jo-vat

etymologie[editovat]

Z francouzského octroyer, které je ze starofrancouzského otreier, jež snad přes vulgárnělatinské *auctorizare z klasického auctorare, jež zas přes substantivum auctor pochází ze slovesa augēre. Srovnej author, autorita či augment.

sloveso[editovat]

  • dokonavé i nedokonavé

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas oktrojuji oktrojuješ oktrojuje oktrojujeme oktrojujete oktrojují
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
oktrojuj oktrojujme oktrojujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné oktrojoval oktrojovala oktrojovalo oktrojovali oktrojovaly oktrojovala
trpné oktrojován oktrojována oktrojováno oktrojováni oktrojovány oktrojována
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný oktrojuje oktrojujíc oktrojujíce
minulý oktrojovav oktrojovavši oktrojovavše

význam[editovat]

  1. (o zákoně) vnucovat nebo vnutit panovníkem bez schválení zákonodárným sborem
    • Ovšem cestou ordonanční, ve formách absolutních, samopanovnických dá se oktrojovat německá centralisace; ale kterak obstojí před říšským sněmem, který se přece jednou svolati musí?[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Karel Havlíček Borovský: Federalisté a centralisté II., Národní noviny 8. ledna 1850, citováno v TŮMA, Karel: Karel Havlíček Borovský