oktrojovat

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔktrɔjɔvat]

dělení

• ok-t-ro-jo-vat

etymologie

Z francouzského octroyer, které je ze starofrancouzského otreier, jež snad přes vulgárnělatinské *auctorizare z klasického auctorare, jež zas přes substantivum auctor pochází ze slovesa augēre. Srovnej author, autorita či augment.

sloveso

• dokonavé i nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	oktrojuji	oktrojuješ	oktrojuje	oktrojujeme	oktrojujete	oktrojují

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	oktrojuj	oktrojujme	oktrojujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	oktrojoval	oktrojovala	oktrojovalo	oktrojovali	oktrojovaly	oktrojovala
trpné	oktrojován	oktrojována	oktrojováno	oktrojováni	oktrojovány	oktrojována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	oktrojuje	oktrojujíc	oktrojujíce
minulý	oktrojovav	oktrojovavši	oktrojovavše

význam

1. (o zákoně) vnucovat nebo vnutit panovníkem bez schválení zákonodárným sborem
   • Ovšem cestou ordonanční, ve formách absolutních, samopanovnických dá se oktrojovat německá centralisace; ale kterak obstojí před říšským sněmem, který se přece jednou svolati musí?

související

• oktrojování
• oktrojovaný
• oktrojírka