olomoucký

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔ.lɔ.mɔʊ̯.t͡skiː]

dělení

• olo-mouc-ký

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	olomoucký	olomoucký	olomoucká	olomoucké	olomoučtí	olomoucké	olomoucké	olomoucká
genitiv	olomouckého	olomouckého	olomoucké	olomouckého	olomouckých	olomouckých	olomouckých	olomouckých
dativ	olomouckému	olomouckému	olomoucké	olomouckému	olomouckým	olomouckým	olomouckým	olomouckým
akuzativ	olomouckého	olomoucký	olomouckou	olomoucké	olomoucké	olomoucké	olomoucké	olomoucká
vokativ	olomoucký	olomoucký	olomoucká	olomoucké	olomoučtí	olomoucké	olomoucké	olomoucká
lokál	olomouckém	olomouckém	olomoucké	olomouckém	olomouckých	olomouckých	olomouckých	olomouckých
instrumentál	olomouckým	olomouckým	olomouckou	olomouckým	olomouckými	olomouckými	olomouckými	olomouckými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	olomoucký
komparativ	olomoučtější
superlativ	nejolomoučtější

význam

1. související s Olomoucí
   • Pražská a olomoucká diecéze sice náležely k církevní metropoli v porýnské Mohuči a oba české biskupy uváděl do úřadu prostřednictvím investitury římský král nebo císař, avšak hlavní slovo při personálním obsazování těchto biskupství měl český kníže.

překlady

1. související s Olomoucí

   • slovenština: olomoucký

slovní spojení

• Olomoucký kraj
• olomoucký tvarůžek