opustiv

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔpʊscɪf]

dělení[editovat]

  • opu-s-tiv

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. přechodník minulý jednotného čísla rodu mužského slovesa opustit
    • K boji ozbrojen čekal (…) na krále Fridricha II., jenž opustiv dědičné Království své sicilské v měsíci březnu, po cestě dlouhé a plné dobrodružství (…) dostal se (…) do Švejcar a k jezeru Potamskému.[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Kralování Přemysla Otakara I., s. 347–369.