ostnosrstý

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ɔstnɔsr̩stiː]

dělení[editovat]

  • ostno-srstý

přídavné jméno[editovat]

  • tvrdé

skloňování[editovat]

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ ostnosrstý ostnosrstý ostnosrstá ostnosrsté ostnosrstí ostnosrsté ostnosrsté ostnosrstá
genitiv ostnosrstého ostnosrstého ostnosrsté ostnosrstého ostnosrstých ostnosrstých ostnosrstých ostnosrstých
dativ ostnosrstému ostnosrstému ostnosrsté ostnosrstému ostnosrstým ostnosrstým ostnosrstým ostnosrstým
akuzativ ostnosrstého ostnosrstý ostnosrstou ostnosrsté ostnosrsté ostnosrsté ostnosrsté ostnosrstá
vokativ ostnosrstý ostnosrstý ostnosrstá ostnosrsté ostnosrstí ostnosrsté ostnosrsté ostnosrstá
lokál ostnosrstém ostnosrstém ostnosrsté ostnosrstém ostnosrstých ostnosrstých ostnosrstých ostnosrstých
instrumentál ostnosrstým ostnosrstým ostnosrstou ostnosrstým ostnosrstými ostnosrstými ostnosrstými ostnosrstými

význam[editovat]

  1. porostlý ostnatou srstí nebo ostny
    • Spolek pro chov a cvičení psů v království českém uspořádal výstavu těchto pomocníků mysliveckých ve dnech 6., 7. a 8. září, při které zastoupeny byly všechny obecné užívané druhy, jako německý dlouho-, krátko- a ostnosrstý (čili huňatý, hladký a sudlikovitý), anglický dlouhosrstý (settr) a anglický krátko srstý (pointr) jakož i skotský (či gordonsettr) a irský stavěči pes.[1]

poznámky[editovat]

  1. Jubilejní výstava zemská království Českého v Praze 1891. Praha : F. Šimáček, 1894. S. 411.