otýpečka

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔtiːpɛt͡ʃka]

dělení

• otý-peč-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	otýpečka	otýpečky
genitiv	otýpečky	otýpeček
dativ	otýpečce	otýpečkám
akuzativ	otýpečku	otýpečky
vokativ	otýpečko	otýpečky
lokál	otýpečce	otýpečkách
instrumentál	otýpečkou	otýpečkami

význam

1. (zdrobněle) otep
   • „Nepotřebujš dříví?“ tázal se v gójské řeči. (...) „Přenechám ti otýpečku na dluh. Nespěchám s placením. (...)“

související

• otep
• otýpka