přátel

čeština

výslovnost

• IPA: [pr̝̊aːtɛl]

dělení

• přá-tel

podstatné jméno

• rod mužský životný
• nepravidelné

význam

1. genitiv množného čísla substantiva přítel
   • Štěstí je pryč a groše též, přátel už u mne nenajdeš; pohasla zář mi sluneční, rozprch se mušek rej taneční
   • Byl dlouho tkadlcem a básníkem samoukem, аž se na radu přátel oddal učitelství, ve kterémž stavě nyní působí v Čeladné.
   • Jako ženatý začínající vysokoškolák bez přátel a příbuzných jsem neměl mnoho možností seznamovat se s novými lidmi, a tak byl náš společenský život velmi chudý.
   • V tom světě zlém jen málo přátel měj a řečem jich jen zdáli sluchu přej!