přívrší
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [pr̝̊iːvr̩ʃiː]
dělení
[editovat]- pří-vr-ší
podstatné jméno
[editovat]- rod střední
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | přívrší | přívrší |
| genitiv | přívrší | přívrší |
| dativ | přívrší | přívrším |
| akuzativ | přívrší | přívrší |
| vokativ | přívrší | přívrší |
| lokál | přívrší | přívrších |
| instrumentál | přívrším | přívršími |
význam
[editovat]- (archaicky) pahorek, návrší[1]
- R. 1420 sebral Ambrož v Hradecku zástupy lidu na přívrší u Třebechovic, jemuž přezděli „hora Oreb“, i stal se tak zakladatelem sekty husitské Orebitů.[2]
poznámky
[editovat]- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2015-03-08]. Heslo přívrší.
- ↑ MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. Heslo „Ambrož z Hradce“, s. 5.