přivedechu
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staročeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [pr̝̊ɪvɛdɛxʊ]
sloveso
[editovat]- dokonavé
- tranzitivní
význam
[editovat]- (archaicky) třetí osoba množného čísla kladného oznamovacího způsobu aoristu rodu činného slovesa přivésti
- Tehdy učenníci jeho opustivše jej všiccí utekli. I přivedechu Ježíše k najvyššiemu knězi. I sešli sě vespolek všechna knížata i písaři i starší.[1]
poznámky
[editovat]- ↑ evangelium sv. Marka, rok 1421, Evangeliář Olomoucký