přivedechu
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
staročeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [pr̝̊ɪvɛdɛxʊ]
sloveso[editovat]
- dokonavé
- tranzitivní
význam[editovat]
- (archaicky) třetí osoba množného čísla kladného oznamovacího způsobu aoristu rodu činného slovesa přivésti
- Tehdy učenníci jeho opustivše jej všiccí utekli. I přivedechu Ježíše k najvyššiemu knězi. I sešli sě vespolek všechna knížata i písaři i starší.[1]
poznámky[editovat]
- ↑ evangelium sv. Marka, rok 1421, Evangeliář Olomoucký