papeženec
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [papɛʒɛnɛt͡s]
dělení
[editovat]- pa-pe-že-nec
etymologie
[editovat]Od slova papež přidáním přípony -enec, která původně označovala v staročeštině mláďata, přeneseně následníky či stoupence.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | papeženec | papeženci |
| genitiv | papežence | papeženců |
| dativ | papeženci | papežencům |
| akuzativ | papežence | papežence |
| vokativ | papeženče | papeženci |
| lokál | papeženci | papežencích |
| instrumentál | papežencem | papeženci |
význam
[editovat]- (hanlivě) katolík, přívrženec papeže
- Z čehož následovalo, že nečistí kališníci jako i papeženci mnohé smělosti nabyli k tomu, aby svobodněji evanjelíků nenáviděli, je haněli a jim křivdy činili; až i v létu 1555. z poručení královského v Němcích svěcení a ženatí kněží z měst a městeček jedni po druhých vyháněni a z království vypovídáni byli, v počtu (jakž někteří poznamenali, i Thuanus lib. XII. m. p. 253.) nedaleko dvou set.[2]
- Ti papeženci po Praze šli si ještě na hrad a na Malou stranu, aby tam maso jedli.[3]
překlady
[editovat]- přívrženec papeže
- angličtina: papist
synonyma
[editovat]- (archaicky) papše
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Papeženec…. Naše řeč, 1929, roč. 13, čís. 8. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Jan Amos Komenský: Historie o těžkých protivenstvích církve české
- ↑ Alois Jirásek: Zemanka