papeženec
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [papɛʒɛnɛt͡s]
dělení[editovat]
- pa-pe-že-nec
etymologie[editovat]
Od slova papež přidáním přípony -enec, která původně označovala v staročeštině mláďata, přeneseně následníky či stoupence.[1]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský životný
skloňování[editovat]
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | papeženec | papeženci |
genitiv | papežence | papeženců |
dativ | papeženci | papežencům |
akuzativ | papežence | papežence |
vokativ | papeženče | papeženci |
lokál | papeženci | papežencích |
instrumentál | papežencem | papeženci |
význam[editovat]
- (hanlivě) katolík, přívrženec papeže
- Z čehož následovalo, že nečistí kališníci jako i papeženci mnohé smělosti nabyli k tomu, aby svobodněji evanjelíků nenáviděli, je haněli a jim křivdy činili; až i v létu 1555. z poručení královského v Němcích svěcení a ženatí kněží z měst a městeček jedni po druhých vyháněni a z království vypovídáni byli, v počtu (jakž někteří poznamenali, i Thuanus lib. XII. m. p. 253.) nedaleko dvou set.[2]
- Ti papeženci po Praze šli si ještě na hrad a na Malou stranu, aby tam maso jedli.[3]
překlady[editovat]
- přívrženec papeže
- angličtina: papist
synonyma[editovat]
- (archaicky) papše
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ FLAJŠHANS, Václav. Papeženec…. Naše řeč, 1929, roč. 13, čís. 8. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Jan Amos Komenský: Historie o těžkých protivenstvích církve české
- ↑ Alois Jirásek: Zemanka