papeženec

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [papɛʒɛnɛt͡s]

dělení[editovat]

  • pa-pe-že-nec

etymologie[editovat]

Od slova papež přidáním přípony -enec, která původně označovala v staročeštině mláďata, přeneseně následníky či stoupence.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ papeženec papeženci
genitiv papežence papeženců
dativ papeženci papežencům
akuzativ papežence papežence
vokativ papeženče papeženci
lokál papeženci papežencích
instrumentál papežencem papeženci

význam[editovat]

  1. (hanlivě) katolík, přívrženec papeže
    • Z čehož následovalo, že nečistí kališníci jako i papeženci mnohé smělosti nabyli k tomu, aby svobodněji evanjelíků nenáviděli, je haněli a jim křivdy činili; až i v létu 1555. z poručení královského v Němcích svěcení a ženatí kněží z měst a městeček jedni po druhých vyháněni a z království vypovídáni byli, v počtu (jakž někteří poznamenali, i Thuanus lib. XII. m. p. 253.) nedaleko dvou set.[2]
    • Ti papeženci po Praze šli si ještě na hrad a na Malou stranu, aby tam maso jedli.[3]

překlady[editovat]

  1. přívrženec papeže

synonyma[editovat]

  1. (archaicky) papše

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. FLAJŠHANS, Václav. Papeženec…. Naše řeč, 1929, roč. 13, čís. 8. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Jan Amos Komenský: Historie o těžkých protivenstvích církve české
  3. Alois Jirásek: Zemanka