Přeskočit na obsah

papeženec

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [papɛʒɛnɛt͡s]

dělení

[editovat]
  • pa-pe-že-nec

etymologie

[editovat]

Od slova papež přidáním přípony -enec, která původně označovala v staročeštině mláďata, přeneseně následníky či stoupence.[1]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský životný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ papeženec papeženci
genitiv papežence papeženců
dativ papeženci papežencům
akuzativ papežence papežence
vokativ papeženče papeženci
lokál papeženci papežencích
instrumentál papežencem papeženci

význam

[editovat]
  1. (hanlivě) katolík, přívrženec papeže
    • Z čehož následovalo, že nečistí kališníci jako i papeženci mnohé smělosti nabyli k tomu, aby svobodněji evanjelíků nenáviděli, je haněli a jim křivdy činili; až i v létu 1555. z poručení královského v Němcích svěcení a ženatí kněží z měst a městeček jedni po druhých vyháněni a z království vypovídáni byli, v počtu (jakž někteří poznamenali, i Thuanus lib. XII. m. p. 253.) nedaleko dvou set.[2]
    • Ti papeženci po Praze šli si ještě na hrad a na Malou stranu, aby tam maso jedli.[3]

překlady

[editovat]
  1. přívrženec papeže

synonyma

[editovat]
  1. (archaicky) papše,Šablona:zdroj? (archaicky) subunák[4]

antonyma

[editovat]
  1. utrakvista, husita, nekatolík

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. FLAJŠHANS, Václav. Papeženec…. Naše řeč, 1929, roč. 13, čís. 8. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Jan Amos Komenský: Historie o těžkých protivenstvích církve české
  3. Alois Jirásek: Zemanka
  4. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Díl III. Q–Š. V Praze: František Šimáček, 1882, s. 751. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:f6385dd3-246d-4099-8415-5d3c5c5b4046, 4. února 2026.