pardus
Možná hledáte Pardus.
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈpardʊs]
dělení
[editovat]- par-dus
etymologie (1)
[editovat]Nejspíše z německého citoslovce *pardūs (bardaùz, pardauz, dánsky bardùs, středonizozemsky pardūs aj.), vyjadřující zvuk při pádu nebo ráně.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
varianty
[editovat]skloňování (1)
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | pardus | pardy |
| genitiv | pardu[2] | pardů |
| dativ | pardu | pardům |
| akuzativ | pardus | pardy |
| vokativ | parde | pardy |
| lokál | pardu | pardech |
| instrumentál | pardem | pardy |
skloňování (2)
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | pardus | pardusy |
| genitiv | pardusu[3] | pardusů |
| dativ | pardusu | pardusům |
| akuzativ | pardus | pardusy |
| vokativ | parduse | pardusy |
| lokál | pardusu | pardusech |
| instrumentál | pardusem | pardusy |
význam
[editovat]etymologie (2)
[editovat]asi přímo z řeckého párdos (levhart)[5][1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
varianty
[editovat]význam
[editovat]latina
[editovat]podstatné jméno
[editovat]význam
[editovat]poznámky
[editovat]- 1 2 3 4 5 6 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 978-80-7422-048-7. Heslo „pardál, pardus“, s. 434.
- ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2016-12-21]. Heslo pardus.
- ↑ Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935–1957, [cit. 2016-12-21]. Heslo pardus.
- ↑ Mikuláš Dačický z Heslova: Paměti
- 1 2 3 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2004. 752 s. Dotisk. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „pardál“, s. 448.