parkovat

čeština

výslovnost

• IPA: [parkɔvat]

dělení

• par-ko-vat

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	parkuji	parkuješ	parkuje	parkujeme	parkujete	parkují

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	parkuj	parkujme	parkujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	parkoval	parkovala	parkovalo	parkovali	parkovaly	parkovala
trpné	parkován	parkována	parkováno	parkováni	parkovány	parkována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	parkuje	parkujíc	parkujíce

význam

1. umístit vozidlo mimo jízdní pruhy pozemní komunikace

překlady

1. umístit vozidlo mimo pozemní komunikaci

   • angličtina: park
   • němčina: parken

související

• parkování
• parkoviště
• zaparkovat
• přeparkovat