pekelnice

čeština

výslovnost

• IPA: [pɛkɛlɲɪt͡sɛ]

dělení

• pe-kel-ni-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pekelnice	pekelnice
genitiv	pekelnice	pekelnic
dativ	pekelnici	pekelnicím
akuzativ	pekelnici	pekelnice
vokativ	pekelnice	pekelnice
lokál	pekelnici	pekelnicích
instrumentál	pekelnicí	pekelnicemi

význam

1. (řidčeji, expresivně) ďáblice
   • Buďto že nadobyčejný šat, nalíčení, záře hořících světel, jakési neznámé povzbuzení a napnutí všech duševních sil, aneb že nadpozemské, mně nepovědomé, vše zachvacující kouzlo toho příčinou bylo, slovem: večer ten přál jsem sobě býti pro Eližbětu Soběslavem, a všeliké nesváry mezi milujícími jsem upřímně proklínal. Avšak ta pekelnice v podobě cheruba, zdálo se, že poznávala nepokoj můj.