planoucí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈplanɔʊ̯t͡siː]

dělení

• pla-nou-cí

přídavné jméno

• měkké
• slovesné činné nedokonavé
• nestupňovatelné

význam

1. který plane
   • Směrem dolů, uprostřed improvizované arény na planoucí hranici dohořívají zbytky mrtvol římských zajatců. Generál otroků a chudých poprvé pociťuje prudký nával zvláštní radosti.

překlady

1. • angličtina: ardent, flaming, ablaze

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí
genitiv	planoucího	planoucího	planoucí	planoucího	planoucích	planoucích	planoucích	planoucích
dativ	planoucímu	planoucímu	planoucí	planoucímu	planoucím	planoucím	planoucím	planoucím
akuzativ	planoucího	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí
vokativ	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí	planoucí
lokál	planoucím	planoucím	planoucí	planoucím	planoucích	planoucích	planoucích	planoucích
instrumentál	planoucím	planoucím	planoucí	planoucím	planoucími	planoucími	planoucími	planoucími

synonyma

1. hořící; plápolající

antonyma

1. (částečně) doutnající, hasnoucí, vyhaslý, řeřavějící

související

• planutí
• vzplanulý
• planouce, planouc, plana