plukovníkův

čeština

výslovnost

• IPA: [plʊkɔvɲiːkuːf]

dělení

• plu-kov-ní-kův

etymologie

Odvozeno od podstatného jména plukovník příponou -ův.

přídavné jméno

• přivlastňovací

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	plukovníkův	plukovníkův	plukovníkova	plukovníkovo	plukovníkovi	plukovníkovy	plukovníkovy	plukovníkova
genitiv	plukovníkova	plukovníkova	plukovníkovy	plukovníkova	plukovníkových	plukovníkových	plukovníkových	plukovníkových
dativ	plukovníkovu	plukovníkovu	plukovníkově	plukovníkovu	plukovníkovým	plukovníkovým	plukovníkovým	plukovníkovým
akuzativ	plukovníkova	plukovníkův	plukovníkovu	plukovníkovo	plukovníkovy	plukovníkovy	plukovníkovy	plukovníkova
vokativ	plukovníkův	plukovníkův	plukovníkova	plukovníkovo	plukovníkovi	plukovníkovy	plukovníkovy	plukovníkova
lokál	plukovníkově / plukovníkovu	plukovníkově / plukovníkovu	plukovníkově	plukovníkově / plukovníkovu	plukovníkových	plukovníkových	plukovníkových	plukovníkových
instrumentál	plukovníkovým	plukovníkovým	plukovníkovou	plukovníkovým	plukovníkovými	plukovníkovými	plukovníkovými	plukovníkovými

význam

1. náležící plukovníkovi