požitečný

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [pɔʒɪtɛt͡ʃniː]

přídavné jméno[editovat]

  • tvrdé

skloňování[editovat]

číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ požitečný požitečný požitečná požitečné požiteční požitečné požitečné požitečná
genitiv požitečného požitečného požitečné požitečného požitečných požitečných požitečných požitečných
dativ požitečnému požitečnému požitečné požitečnému požitečným požitečným požitečným požitečným
akuzativ požitečného požitečný požitečnou požitečné požitečné požitečné požitečné požitečná
vokativ požitečný požitečný požitečná požitečné požiteční požitečné požitečné požitečná
lokál požitečném požitečném požitečné požitečném požitečných požitečných požitečných požitečných
instrumentál požitečným požitečným požitečnou požitečným požitečnými požitečnými požitečnými požitečnými

stupňování[editovat]

stupeň tvar
pozitiv požitečný
komparativ požitečnější
superlativ nejpožitečnější

význam[editovat]

  1. (zastarale) přinášející užitek
    • Koně nebij, sluhy netup, ženy nepopouzej, mají-li požitečni býti.[1]
  2. (zastarale) související s požitkem
    • Úřad ten vyvinul se v Čechách teprve po válkách husitských, kdy za úpadku moci statky královské byly silně rozebrány a jevila se potřeba důchody královské energicky vymáhati a vyhledávati i obnovovati zapomenutá požitečná práva královská.[2]

synonyma[editovat]

  1. užitkový
  2. požitkový

poznámky[editovat]

  1. KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 2. Praha : František Šimáček, 1880. Dostupné online. Heslo „požitečný“, s. 870.
  2. VANČURA, Josef; PRAŽÁK, Josef Miroslav; DEMEL, Jaroslav. Prokurátor. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1903. s:Ottův slovník naučný/Prokurátor Díl 20, s. 756–760.