polykají
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈpɔlɪkajiː]
dělení[editovat]
- po-ly-ka-jí
sloveso[editovat]
- nedokonavé
- ambitranzitivní
význam[editovat]
- třetí osoba množného čísla indikativu přítomného času slovesa polykat
- Že již právě u podobných kuriosit meškám, zmíním se ještě o věci částečně také sem spadající. Známo, že jsou kejklíři, kteří polykají meče. Vrazí si nástroj ten do úst a ponoří jej až po jílec do těla, aniž by jevili nějaké trápení a bolest.[1]
- Snad se to stalo ze samé zamlklosti, že Angličané polykají půlku každého slova a tu druhou půlku jaksi zmáčknou; i je těžko se s nimi srozumět.[2]
- se hrnuli ke stolu a chytali do sklenic roztočené pivo. Hřbety se ohýbaly, šíje se skláněly a zvedaly jako krky kačerů, když s hlavou obrácenou vzhůru polykají vodu[3]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ Josef Thomayer: Vedle cesty/O polykání, Praha 1895
- ↑ Karel Čapek: Poutník si všímá lidí
- ↑ Alois Mrštík: Dobré duše/Kontrakty, 1893