poručiv

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [pɔrʊt͡ʃɪf]

dělení

[editovat]
  • po-ru-čiv

sloveso

[editovat]

význam

[editovat]
  1. přechodník minulý jednotného čísla rodu mužského slovesa poručit
    • Svěřil se [Soběslav] o tom dne 15. června dvěma svým nejvěrnějším rádcům, kmetům Zdislavovi a Divišovi, poručiv jim zmocniti se těch lidí bez hluku, aby skrze ně praví původové takového úkladu vypátráni byli.[1]

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek I. Praha : Odeon, 1968. Kapitola Soběslav I., s. 283–296.