probírají

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈprɔbiːrajiː]

dělení

• pro-bí-ra-jí

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

význam

1. třetí osoba množného čísla indikativu přítomného času slovesa probírat
   • Že již právě u podobných kuriosit meškám, zmíním se ještě o věci částečně také sem spadající. Známo, že jsou kejklíři, kteří probírají meče. Vrazí si nástroj ten do úst a ponoří jej až po jílec do těla, aniž by jevili nějaké trápení a bolest.
   • Snad se to stalo ze samé zamlklosti, že Angličané probírají půlku každého slova a tu druhou půlku jaksi zmáčknou; i je těžko se s nimi srozumět.
   • Štamgasti se hrnuli ke stolu a chytali do sklenic roztočené pivo. Hřbety se ohýbaly, šíje se skláněly a zvedaly jako krky kačerů, když s hlavou obrácenou vzhůru probírají omastek či vodu

související

• probírají se
• proberou
• neprobírají